Přiznání závislosti

Závislost na alkoholu je chronické onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. Tuto nemoc je možno jako všechny ostatní duševní i tělesné poruchy léčit. Jelikož se jedná o nevyléčitelnou chorobu, nelze ji v současnosti vyléčit žádnými prostředky ani metodami. Můžeme ji pouze pozastavit a pak už záleží jen a jen na samotném jedinci, jak se s tímto hendikepem vyrovná. Zda jej přijme a bude brát abstinenci jako svou nespornou výhodu nebo se s ním nevyrovná a po zbytek života bude zkoušet naučit se kontrolovaně pít a všechen čas věnuje jen recidivám a pokusům o abstinenci. Vše je pouze v naších hlavách, v místech, kde nikdo nesmí a kam nikoho nepouštíme. Napsat a navykládat můžeme co chceme, ale rozhodujjící je co si opravdu myslíme a zda si otevřeně připustíme, že nedokážeme kontrolovaně pít a nezvládáme alkohol. Teprve toto upřímné vnitřní přiznání nám umožní začít na sobě pracovat.
Avšak jak praví největší odborník na závislosti docent Jaroslav Skála " skutečná jistota pro alkoholika je jeho vlastní funus."
Na podzim roku 1992 jsem navštívil nově vznikající klub anonymních alkoholiků v Ostravě. Tam jsem poznal pár skvělých lidí, kteří řešili stejný problém – závislost na alkoholu.. Začal jsem si uvědomovat svoji závislost, avšak vnitřně jsem si ji tehdy ještě nepřiznal.